Znám osobně a docela dobře několik Poláků s velkým i malým „P“, většina je mými dobrými přáteli a když to proberu, vyniká mezi nimi jeden, kterému chci věnovat dnešních pár řádek. Je to Polák s velkým P, slyšící i na jméno Bedřich, Béda nebo chcete-li Béďa. Znám se s ním drahně let, přibližně řečeno asi padesát a začátky našeho kamarádství se mi promítají někam ke vzniku instituce, nazývané všeobecně Olympsport. Za ty roky jsme spolu prožili mnohé a vzpomínek na některé historky je „něurekom“. Tedy hodně. Bojovali jsme spolu proti lidské blbosti, proti těm, kteří bojovali zase proti nám a ať už tak, či onak, vždycky to byly boje, alespoň z naší strany, fair play, na které se nezapomíná.
Bedřich je člověk, který vždycky věděl, co chce. Jestliže si něco usmyslí, jde za tím s plným úsilím a jde li o nějaké přesvědčování kohokoliv o čemkoliv, nechá se klidně dvacetkrát za sebou vyhodit, vleze dovnitř po jednadvacáté oknem a o své pravdě ho přesvědčí. Občas bývá velice svébytný a říká věci takové, jaké jsou. Na své by si zde přišlo pořekadlo o zobáku a jeho růstu. I na to jsem si časem zvykl a způsob jeho jednání i vyjadřování mi není cizí. A proč Vám tohle všechno říkám? No, důvod je jednoduchý, Beďa dnes oslavuje 85 let pobytu v tomto slzavém údolí. A protože vím, čím jej uctím, prosím Vás všechny, kteří jej znáte, abyste mu zatelefonovali, určitě s Vámi rád prohodí pár vřelých slov. Má telefon 606 265 624.
Že mu já přeju do dalších let jen to dobré, pevné zdraví a vůbec všechno to, co se při podobných výročích říká je samozřejmé a on to dobře ví. Ale pro sichr mu to můžete připomenout.
UPŘÍMNĚ Jarda PETRÁSEK